Lednice by se mohla stejně příznačně jmenovat „Mraznička“. Je tu skutečně větší zima než v okolí; to proto, že většina jejího katastru leží v prohlubině, kde se díky inverzi drží studený vzduch. Chladnému počasí nahrává i voda – Dyje a okolní rybníky. Český název městečka je možná odvozen od německého „Eisgrub“, používaného do konce druhé světové války. Existuje ale i obrácená teorie, která tvrdí, že německý název vznikl z českého „Lednycze“.
Nejprve si krásnou okolní krajinu Lednice oblíbilo vodní ptactvo, které tu zůstalo doposud. Lidé se sem začali sbíhat před čtyřmi tisíci lety. První písemná zmínka o osadě „Izgruobi“ je z počátku 13. století. Tehdy místní tvrz vlastnil rod Sirotků, u něhož se neprojevil hospodárný gen, tak museli panství přenechat šikovnějším Lichtenštejnům. Slavný rod prý získal své jméno podle drahokamu (licht-stein), který našel jejich praděda horník. O jejich obchodnickém umění svědčí fakt, že majetek, čítající jeden třpytivý kámen, dokázali v průběhu století rozmnožit v majestátné zámky, letní sídla, květinové zahrady, rozsáhlé parky a tak dál.
Venkovská vila, která vznikla v 17. století přestavbou někdejší tvrze, měla unikátní sklep. Její majitelé tam nechali vybudovat umělou jeskyni, ozdobenou štukovými i skutečnými krápníky. Ty opravdové byly nalámány v nedalekém Moravském krasu.
Následným přestavbám a úpravám zámku neustoupilo jen podzemí. Farní kostel sv. Jakuba padl roku 1731, aby přenechal místo zámecké kapli. Z ní měli radost všichni: obyčejní vesničané se sem chodili modlit, zatímco panstvo sledovalo bohoslužbu z oddělených teras, navazujících na zámecké chodby. Slečny, sešněrované v těsném korzetu, ani páni, nazdobeni kilogramy zlata, to tak neměli „k Bohu“ daleko.
Lednický zámek, tak jak vypadá dneska a jak byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového kulturního bohatství UNESCO, sloužil Lichtenštejnům jako „rekreační chata“. Jezdili sem na léto, avšak to jim nebránilo vybudovat v interiérech topení, luxusní umývárny, ložnice, jídelny a taneční sály. Přízemní prostory sloužily jako reprezentační sály, kam zvali hosty a přátele (dnes I. prohlídkový okruh – reprezentační sály). První poschodí bylo zařízeno k obývání (dnes II. prohlídkový okruh – knížecí apartmány) ve druhém měly své království děti (dnes III. prohlídkový okruh – obrazová galerie).
Jedete-li do Lednice z Valtic, všimněte si okolních stromů. Mají toho hodně za sebou, alej byla zřízena už v roce 1715. Není to tak dávno, co se tudy chodilo pěšky – pamatoval to ještě Bezruč. Podle jeho veršů, opěvujících zdejší krajinu, se cestě dodnes říká Bezručova alej.
I další stromy v Lednici mají svou barvitou historii. Některé v zámeckém parku mají snad tisíc let. Nejstarší dřevina exotického Palmového skleníku bude slavit třísté, možná i čtyřsté narozeniny. Před okupací 1968 tu stály dva stromy (lípa a dub) jako symbol česko-sovětského přátelství. Pařez, který dodnes zůstal po dubu, může být na svého odvážného kata pyšný. Dřevorubec, kterého nevypátrala ani KGB, totiž strom seřízl noc předtím, než ho měla přijet obdivovat ruská delegace, prý v čele s L. I. Brežněvem.